...Angelee znamená anděl, andílek a tak podobně. Ale to naše Angelee, zkráceně An nebo také Lelíšek, asi není. A nebo… vlastně je, pohled anděla rozhodně má, ale s několika ďáblíky a rarášky v tělě.
An je každým coulem rozumná dáma. Doma má holky na povel, je vůdkyně smečky. Žádná lumpárna se bez ní neobejde a většinou je to ona, kdo oznamuje, že se něco děje a je třeba zakročit. Ať je to nadávání lidem, co chodí příliš blízko našeho – vlastně jejich – plotu, nebo vyhánění cizích koček. Má velikou radost ze života, je šťastná, když se něco děje. Hrozně ráda žere. Bohužel jí musíme v této její vášni dost krotit, protože by se brzy neunesla, má tu smůlu, že hrozně dobře a rychle tloustne. Ale i tak je při krmení velmi ukázněná: dostává misku jako poslední z holek, protože kdyby dostala jako první, než bychom dali Drumy a Týtce, měla by prázdno a moc dlouho by jen smutně koukala, že nemá co k papání, protože holky se v tom naopak vyloženě rýpají. An papání zásadně vdechuje, překousne až sousta velikosti kachního krku. Ani kočkám z jejich misek nežere…. Tedy většinou, tak jako do misek holek, dokáže i do těch kočičích dlouho dlouho z několika centimetrové vzdálenosti tupě zírat a přemlouvat zbytky papání, aby jí naskákaly do huby. A aby měla dobrý pocit, že se jí vyplatí být poslušná, dostává z ruky několik zbytků z misek a to je tak moc šťastná….
Ale abychom nebyli jen u krmení…
Už jsme Ageleeninu povahu trochu vykreslili v povídání „ Jak to všechno začalo“ v sekci o nás. Ona je báječná holka, to hlavně. Má svojí hlavu, své názory, je to dominantní fena, ale není zlá. Ve vztahu k cizím fenám i psům je nevšímavá, pokud je vtažena do nějaké akce, hraje si s ostatními. A je jedno, jestli je se psy na venčení a nebo máme návštěvu u nás. Podělí se o hračky i o pelíšek.
Pokud jí někdo ze psů opravdu obtěžuje, hodně výrazně vrčí a vyhrožuje a snaží se otravovi utéct. A když to nepomůže, tak ňafne. To stačí i natvrdlým psům a je klid. Tím pádem i An se uklidní a jde si po svém. Pokud to nestačí, pak jde do tuhého a bojuje.
K lidem je její vztah vyloženě kladný. Je veliký mazel, je jako tank. Celou svou vahou se snaží opírat o člověka, pomazlit se, vrtí celým tělem, hubu od ucha k uchu. A čím víc se ten člověk snaží udržet „dekórum“, tím neodbytnější ona je, jakoby říkala „tak člověče, neblázni, koukej, jak moc se mi líbíš a jak tě mám ráda!“ Stane se, že si k ní někdo čupne na bobek ( to je to, co se jí moc líbí), ale neodhadne razanci, se kterou se mu vrhne do náruče, a tak není nic neobvyklého vidět u nás návštěvy v poloze želvy, ležící na krunýři, mávající rukama v marné obraně před Angeleeninými pusinkami...
S dětmi je to těžší, naprosto je miluje, ale nedokáže vždycky odhadnout svou sílu a pokud jí nehlídáme a neusměrňujeme, než přejde největší nával radosti, mohla by dítě shodit na zem a pošlapat. Protože ale už máme své miminko, pomalu „na něm trénuje“ , učí se opatrnosti a časem to bude výborně zvládat.
.... pozdější dodatek: už máme děti dvě, dcerky, dvouletou a půlroční. Podle našeho předpokladu je k nim An naprosto úžasná, opatrná a naše malá Kristínka (časem to bude jistě i Karolínka ) je jediná, kdo může podávat Angelee třeba jen drobeček a nebát se, že jí "utrhne ruku". My ostatní musíme nenažranou Angelee upozorňovat, že si musí vzít pomalu a neskousnout i naše prsty.
Maminka byla Angeleenka moc dobrá. Problém byl, že měla těžký porod a spoustu problémů po něm, dvě štěňátka ze tří jí umřela a ona to poznala, takže byla z počátku hodně nervozní a panikařila. Moc se bála o poslední, a když k nim první dny někdo přicházel, snažila se poslední štěňátko chránit tak, že si na něho lehala. Takže jsme ji hlídali, jinak byla moc hodná, starala se ukázkově. Asi po čtrnácti dnech nechala i holky nakouknout k miminku a po dalších několika dnech nechala štěndo volně chodit a holky hrát si s ním. Návštěvám se chlubila a byla šťastná, protože se všechno točilo kolem ní a jejího miminka.
To je tak zhruba naše Angeleenka, naše neunavitelná a stále pohotová holčička. V každý okamžik připravená něco podnikat a bavit se. Rozesmátá, neustále hladová a pohotová. Je to sluníčko, které vás zahřeje, kdykoliv máte mráčky na duši a přiměje k aktivitě, protože její úžasné výzvy ke hře se opravdu nedají jen tak odmítnout.
David Kerpl
Ke kapličce 126, Podolanka 250 73 (Praha-východ) Czech Republic
David Kerpl
+420 725 524 421
+420 777 647 374