Můžu si pořídit štěňátko?

Najednou se zamilujete do pejska, a to tak moc, že se může stát, že už za pár dní si ho bez důkladného zvážení pořídíte. A za dalších pár dní ho budete třeba dávat pryč, protože nebudete péči o něj zvládat.  Ačkoliv  jsme chovatelé anglických bullteriérů, nebudeme řešit pořízení si právě bulíčka přesto, že správný výběr plemene je jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru. Jako první  by si totiž měl  budoucí majitel štěněte jakékoliv rasy důkladně rozmyslet, zda má nebo dovede vytvořit a udržet v každé situaci takové podmínky, aby mohl mít vůbec nějakého psa. A tím –důkladně-  se myslí opravdu vážné zvážení všech aspektů chovu a to s výhledem do dalších aspoň deseti let.

                 Myslíte si, že pes je jen zvíře, nepotřebuje kdejaký luxus, zvláštní zacházení, dovolené u moře a spoustu věcí jako člověk? Myslíte si, že celý život vydrží s jedním obojkem, vodítkem a pár kousky žrádla?  Nechceme vás strašit, ale tvrzení, že pes ( o kterého je postaráno po všech směrech správně ) dokáže částečně snížit vaši životní úroveň, není zase tak přehnané, jak by se na první pohled mohlo zdát. A když ne trvale, alespoň dočasně se to může stát velmi snadno a rychle. Každý pes vás omezí ve vašem dosud svobodném rozhodování a to nejen o trávení vašeho volného času, ale omezí vás třeba i ve výběru zařízení bytu či koupi auta. Pokud máte zahradu, i tu budete muset koncipovat s ohledem na jeho potřeby a chování… a tak by se dalo pokračovat dlouho a vyjmenovat snad všechny oblasti lidského žití, které pes svým způsobem ovlivní. Je to jako s dětmi, ale tím těžší, že děti společnost toleruje nebo s vám s nimi i pomůže, ale se psy tohle moc nečekejte.

Aby nenarůstal počet nechtěných, v tom lepším případě darovaných nebo v případě horším, vyhozených zvířat, rádi bychom vám pomohli s položením si několika otázek o tom, zda je pro vás pes vhodný a na několika případech vás upozornili na situace, které mohou nastat, ale většinou se na ně předem nemyslí. Pokud si nejste jistí svou volbou, chtěli bychom vás raději  od koupě psa odradit nebo alespoň ji odsunout na dobu, kdy budete připraveni lépe.

            Těžko říci, v jakém pořadí si klást otázky o vhodnosti či nevhodnosti pořízení si psa, ale asi bude lepší  zamyslet se nejprve  nad svými možnostmi globálně a pokud vyhodnotíte situaci jako vhodnou pro zvířecí přírůstek do rodiny, potom teprve řešit, jaké pohlaví a věk psa zvolit,  budete-li se chtít věnovat chovu či mít pejska jen jako miláčka rodiny nebo pro sport…

           Otázka první - máte tolik času, abyste se mohl psu věnovat?

Odpověď není tak snadná, jak se může zdát, protože pes nepotřebuje jen párkrát denně vyvenčit za účelem vykonání potřeby, ale musí nějak vybít energii, svým způsobem se realizovat a pracovat, má touhu poznávat jiná místa než svoje obydlí. Protože jsou psi od pradávna smečková zvířata, pro jejich zdravý psychický růst je potřeba učit je žít vedle ostatních lidí, psů i jiných zvířat, zvykat je na různé situace, aby uměli bez problémů fungovat v naší společnosti a tím nám zjednodušili a zbytečně nekomplikovali společné soužití.

             Psu je prakticky jedno, jestli žije v domě se zahradou nebo bytě, dovede se přizpůsobit. V době, kdy je sám, spí a aktivní je, když je s námi. V tu dobu je potřeba se mu pořádně věnovat. Jednak velkou procházkou, kde se zabaví a vyřádí tak, aby doma byl klidný  a příjemný společník, ale potom i doma, kontaktem s ním. Pokud mu toto nedopřejeme, bude se doma nudit a nadbytečnou energii vybíjet na nábytku a zařízení, naši pozornost se bude snažit získat různým obtěžujícím chováním. Takže, máte tolik času, abyste mu dopřáli ranní kratší procházku a potom po práci s ním byli dalších pár hodin? Nebo pokud máte svoje aktivity, dokážete je trvale skloubit s potřebami psa?

V domě se zahradou je to snazší, ale jen o to, že nemusíte nikam chodit venčit, psa vypustíte a on vykoná potřebu sám, ale nutnosti chodit s ním na procházky se nezbavíte, zahrada není pro psa dlouho zajímavá a sám se tam bude brzy nudit jako v bytě. A pak ji v lepším případě promění v tankodrom, v horším se naučí utíkat.

            Otázka druhá – máte na psa peníze?

Toto je dost důležité si popravdě zodpovědět. Mít peníze na psa neznamená mít jen na jeho koupi. I když je pes zdravý a nepotřebuje žádnou zvláštní péči, pořizovací cena je nejnižší z nákladů, které za psa v jeho životě vynaložíme.

           Základ je zdravá a vyrovnaná strava a ať už se rozhodnete pro krmení masem či granulemi, výdaje dosáhnou kolem tisíce korun měsíčně. Jednou za rok je potřeba psa naočkovat a to stojí pár stokorun. Ve městech nejsou ani poplatky za psa zanedbatelná částka, běžné vybavení a potřeby pro psa můžete pořídit levně, ale i draze, každopádně přes tisíc korun investovat musíte. Také je nutné psa vycvičit nebo vychovat a to je nejlepší ve společnosti jiných psů, takže pokud nezvolíte dražší variantu soukromého cvičitele a půjdete někam na cvičiště, i tam se většinou platí vstupné nebo členství, cena se pak odvíjí podle vybavenosti a úrovně zařízení.

Pokud se psu stane úraz, naráz jste o tisíce i desetitisíce „lehčí“, například léčba celkem běžné spirálovité zlomeniny holenní kosti stojí kolem patnácti tisíc. A stoprocentně předejít všem úrazům a nehodám se nedá. Když máte pejska s nějakou chronickou chorobou, musíte také počítat s nákladnou léčbou, sice třeba jen po několika stokorunách měsíčně, zato často celoživotně.

Chcete-li se věnovat chovu, musíte většinou absolvovat pár výstav a chovný svod, částky za účast nejsou zrovna malé, když připočtete náklady na cestu a věci kolem, hned máte minimálně tisíc korun, ale spíš více, „pryč“. A protože zodpovědný majitel nechá svého psa vyšetřit na nemoci trápící to či ono plemeno, zase se peníze v řádu tisíců od vás jen hrnou.

A neposlední řadě musíme vzpomenout i dobrovolné aktivity se psem, řekněme pro radost, jako jsou agility, coursing a jiné podobné, které nejsou bezpodmínečně nutné, ale psům svědčí a baví je. Ale ani toto není zadarmo. Můžete své pejsky také rozmazlovat – pamlsky a hračkami, oblečky a pelíšky podle barev…to už je na každém a za to se dá opravdu utratit jmění.

               Otázka třetí – máte povahu na soužití se psem?

Je snadné si představit, že každý hned odpoví „ano, mám“. Ale tak snadné to není. Když si domů donesete malé klubíčko chlupů asi se nezamyslíte nad tím, že vám jednou vyroste dospělý halama, který bude slintat, skákat, línat, špinit a ničit byt. Hlavním předpokladem soužití se zvířetem, je najít rovnováhu mezi touhou po čistotě, kráse a komfortu a špínou a nepořádkem vznikajícími pobytem psa. Musíte se rozloučit s trvale naleštěnou podlahou, čistými zdmi třeba na chodbě a u dveří, se srovnanými věcmi a spoustou ozdobných předmětů v poličkách blízko nad zemí. Sebevychovanější pes vám do bytu vnese nepořádek, poničí pár věcí, poleze kam nemá a tak podobně. Můžete si nechat zdát o tom, že okousaný a poválený psí pelech  schováte do kouta, aby nehyzdil stylově zařízený byt. Ne ne, pes chce být ve středu dění a s místem v koutě, kde nic nevidí, se nespokojí.

Uvažujete-li o dětech nebo máte malé, musíte se rozloučit s tím, že budou stále jako z cukru, že si budou po každém pohlazení mýt ruce, nebudou se se psem pusinkovat a válet se s ním v pelíšku… toto není v lidských silách uhlídat, a pokud se až „nezdravě“  bojíte o zdraví dětí, psa si v žádném případě nekupujte. Také musíte věřit svému psu, že dětem neublíží a ty učit tomu, jak se ke zvířeti chovat. Samozřejmě není možné nechat zvířata a děti o samotě, na druhou stranu není možné z nich ani na vteřinu nespustit oko a není nic horšího, než rodič ve stresu peskující psa za každý rychlejší pohyb kolem dítěte. Tím si zaděláte na velký problém a pes by jednou dětem opravdu ublížit mohl, byť nechtěně. Jak se jinak naučí, že dítě „je vratké a křehké“ dokud ho nestrčí, ono nespadne a nezačne plakat? Nebojte, dobře vedený pes pozná, že dítěti ublížil a příště si dá pozor.

Další prověrkou vaší povahy je to, zda jste osobnost, která si dovede zjednat u psa respekt.

Každý si myslí, že nemá problém, ale je mnoho lidí, které pes „neposlechne na slovo“ a nemyslí se tím vykonání přesného povelu ve výcviku, ale například jen velmi důležité zamezení konání nevhodné činnosti. Mnoho lidí se bojí psu vzít z huby „fujtajbl“ sebraný na ulici, protože se pes ožene zuby. Jakékoliv přivolání je mnohokrát jen utopií a pán si psa odloví až ve chvíli, kdy se chce psu. Nejsou vzácné ani případy kdy si majitel nemůže dovolit psa vyhnat z jeho oblíbeného křesla, sáhnout do misky nebo jen běžně prohlédnout či ošetřit drobná poranění. Je nasnadě, že čím většího a silnějšího psa si hodláme pořídit, tím důležitější roli naše osobnost hraje.

 

                        Otázka čtvrtá – dneska máte dost času, peněz i vhodné podmínky, ale víte, co budete chtít za pár let? Plánujete si další život tak, aby v něm bylo stále místo pro psa?

                A toto je asi nejproblematičtější otázka, kterou byste si přesto měli položit a popravdě si na ni odpovědět. Není to snadné, protože kdo ví, co bude zítra, za měsíc či za pár let?  Nikdo to samozřejmě neví, přesto je potřeba už teď myslet na to, co by bylo, kdyby se životní situace změnila. Často si psa pořídí mladý člověk žijící sám, má ho jako kamaráda a parťáka. Jenže už nepočítá s tím, že se třeba zamiluje, odstěhuje jinam a vůbec komplet změní svůj život. A co potom se psem? Co když nový partner bude tvrdě proti němu? Dovedete se zařídit s vědomím, že jste odpovědni za tvora, kterého jste k sobě připoutali? Nebo opačný případ, mladý pár se rozejde a psa, kterého si pořídili spolu, najednou nikdo nechce, nikdo na něj nemá čas ani prostředky, pes je jako stálá připomínka minulé lásky a tedy potíž. Co potom s ním? Není lehké se bavit o tom, že spolu třeba jednou nebudete, ale je nutné vědět, že vaše povinnosti ke psu nestojí na lásce, ale odpovědnosti.

               Plánujete děti? Jděte se do rodiny s dětmi i psy podívat a hned budete mít jasno zda je to to pravé pro vás. Co když přijdete o práci? Dovedete se o psa postarat i v nouzi? Jste natolik kreativní a pohotoví, že si dokážete poradit s touto nepříjemnou situací? Dokážete se vzdát vysněné kariéry a dělat i méně uspokojivou práci jen proto, abyste dokázali udržet přiměřené podmínky pro psa?

                      

Tak a nejhorší otázky máte za sebou. Pokud jste zjistili, že si už nejste koupí psa jistí, nezoufejte a nezlobte se na nás, že jsme vám nahnali strach. Věřte, že bude lépe, chce to jen zapracovat. Nezoufejte, je mnoho pejskařů, kteří vytvářeli vhodné podmínky pro soužití se psem roky. Vy, co jste se utvrdili v tom, že psa opravdu mít můžete, se už snadno rozhodnete jak starého si pořídíte a zda fenku nebo pejska.

 

                         Psa nebo fenku?

V tomto mají budoucí majitelé většinou jasno ale stává se, že časem svého rozhodnutí když ne přímo litují, alespoň je mrzí.

Jak fenka tak pes mají své výhody i nevýhody. Pokusíme se vám nastínit obojí z pohledu zarytých odpůrců bezdůvodných, závažnými zdravotními problémy nepodložených kastrací a sterilizací, které, dá se říci, hodně rozdílů mezi psy a fenami „setřou“.

        U fenek všeobecně platí, že jsou jemnější a drobnější než psi. Bývají poddajnější, příchylnější k pánovi, nemívají silně vrozené vůdcovské geny a ve smečce se většinou dobře snáší. Pokud problémy jsou, málokdy bývá nesnášenlivost fen trvalá a neřešitelná. Často jednou dané uspořádání hierarchie  vydrží dlouho a dospívající feny se zařazují do smečky bez větších bojů a projevů rivality. Fenky jsou čistotnější, nejsou cítit „po psovsku“, neznačkují a tím se i snadněji venčí. Pokud nejsou před háráním či nehárají, vykonají potřebu najednou, rychle a můžou jít domů. Hlavně ráno se to velmi hodí J Jejich vrozený mateřský pud jim umožňuje snáze porozumět dětem, jsou opatrnější a shovívavější k projevům jejich neopatrnosti.

Naproti tomu je komplikace jejich hárání. Nejenom v projevech fyzických, ale i psychických. Ještě před samotným háráním se fenka začíná dost často chovat jinak, některá je přítulnější, jiná protivnější než obvykle. Hlavní projev hárání je dobře známé kapání krve z vulvy. Toto trvá s různou intenzitou tři až čtyři týdny. Po tuto dobu má fenka zapovězenou účast téměř na všech akcích a výstavách. Je-li ve výcviku a má skládat zkoušky, pokud je jí to povoleno, smí až  jako poslední a na její výkon se nelze stoprocentně spolehnout.  Pro majitele, kteří se hodlají hodně věnovat jakékoliv organizované aktivitě toto může způsobovat problémy. Také se může stát, že háravá fena uteče a spáří se s jakýmkoliv psem. Komplikace v tomto případě jsou nasnadě a nechtěná březost sice feně neublíží, ale  nastanou velké starosti.

V bytě není moc příjemné neustále vytírat krev. Zakazování lézt na třeba jindy přístupný gauč a postel fena nechápe a snaží se zákazy „obcházet“. Když je po hárání, hodně fen trpí s různou intenzitou falešnou březostí. Toto je u běžné, i když dnes z ní mnoho chovatelů dělá velký problém a téměř patologický jev.  Lehká forma se nemá léčit ani nijak řešit, se slabšími příznaky – což je např. slabá bezproblémová laktace- si poradí dieta a zvýšená fyzická zátěž, málo častý nejtěžší průběh, jako jsou zatvrdliny a záněty v mléčné žláze, se neobejde bez zásahu veterinářů. Feny s „faleškou“  jsou dost často líné a bez chuti pracovat, v horším případě jsou protivné, až k ostatním i agresivní. Když faleška přejde, fena je stejná jako dříve a vydrží většinou jen do dalšího hárání. Což u některých fen znamená, že jsou „ v pohodě“  jen tři čtyři měsíce. Je špatné, když majitel fenky zjistí, že hárání je mu na obtíž, že s ní nemůže pracovat jak by chtěl a z důvodů svého pohodlí a bezstarostnosti jí nechá „vykastrovat“.

                 U psů je veliká výhoda, že nehárají, nemají nálady způsobené hormonální výkyvy. Díky tomu jsou v jistém smyslu zdravotně odolnější, neboť tyto výkyvy mohou spouštět u citlivějších fenek například vyrážky a i chronické nemoci se v tomto období zhoršují. Psi jsou větší, silnější, často lépe cvičitelní a díky tomu, že nemají přestávky kvůli hárání, dříve dosahují výsledků v práci. Nevýhoda je, že většině psů dovede narušit soustředění k výkonu háravá fena, u velmi často kryjících psů pak jakákoliv fena a pracovní nasazení je horší. Stává se, že psi utíkají za háravými fenami, je ale výhoda, že vám domů „nepřinese“ problém, maximálně se ozve majitel dotyčné feny, který by podle situace mohl mít právo na náhradu výloh za veterináře za výkony k přerušení nežádoucího zabřeznutí.

Samci potřebují pevnější ruku, silnou autoritu a neustále cítit, že vůdce smečky je pán. Nezřídka se stává, že pes samec s pánem bojuje o prvenství v pomyslné smečce buď projevy neposlušnosti nebo vzácně otevřenou výzvou k boji až výjimečně i napadením. Zase je smutné, když pán svého psa nezvládne nebo se ho i bojí a dá ho kastrovat, aby potlačil jeho přirozené samčí chování. Co se čistoty týče, pes je samec a je více cítit „psem“, jeho venčení se nedá rychle odbýt, ale je třeba s ním obejít jeho místa, aby se vyprázdnil při značkování svého teritoria, protože nemočí najednou jako feny. Psi samci se spolu skoro nikdy nesnáší a pokud není někdo výrazně mladší, veliký flegmatik nebo slabší povaha, je téměř jisté, že budou tvrdě bojovat o prvenství. Dětem se často raději vyhýbají, moc jim nerozumí a nebo se i  bojí, že jim ublíží. Pokud jim děti nevadí, ve většině případů jejich společnost spíše trpí než by ji sami vyhledávali.

 

Samozřejmě jsou výjimky mezi psy i fenami a zrovna tak, jako existují velmi dominantní feny najdou se hodně submisivní psi, nelze ani říci, že všechny feny trpí falešnou březostí a psi „blázní“ za háravými fenami. Ale ve valné většině výše popsané platí.

 

Pokud tedy máte jasno jestli fenku nebo pejska, už zbývá jen zvážit, bude-li pro vás lepší štěně, dorostenec nebo dospělý pes. Protože jako všechno, tak i každý psí věk má své plusy a mínusy.

                              Jak starého pejska si pořídit ?

Štěňátko je vhodné pro toho, kdo chce mít „úplně nepopsaný list“ a svého pejska si vypiplat od miminka. Toto s sebou přináší mnoho práce s nácvikem čistoty, velkou péči o správný a zdravý vývoj, spoustu času, který musíte štěňátku věnovat a je třeba se připravit na to, že i když si vezmete psa z prověřeného chovu po špičkových rodičích , je v podstatě nemožné mít jistotu, že vám vyroste vysněný šampion  bez jediného nedostatku a je potřeba si položit otázku, co potom se psem, který vaše velká očekávání nesplní. Budete ho mít rádi i tak?

                Pokud víte, že takového psa byste doma mít nechtěli, bylo by lepší si vzít dorostence u něhož je už vidět jak roste, v určitém věku má už vyměněny zuby a nehrozí tedy vyloučení z chovu třeba z důvodu vady chrupu. Za jistotu se ovšem platí a tak bude pejsek, u kterého je zřejmé, že bude uchovněn a vyroste z něj krásný pes, výzazně dražší, než štěně. Je ale také potřeba zmínit, že takový pes už má své zvyky i zlozvyky a nemusí být lehké je odstranit. Ve stadiu dospívání provází psy puberta a sžívání s novým pánem nemusí být úplně bezproblémové. Ale dobré je, že lze takového psa ihned zařadit do výcviku či se s ním naplno věnovat psím sportům, není potřeba, jako u štěněte, čekat až povyroste, abyste mu neublížili přílišnou pohybovou aktivitou. 

                Dospělý pes je potom volba pro ty, kteří potřebují  psa ke konkrétnímu účelu. Lze si tak vybrat jedince vhodného na hlídání, k dětem, společníka do bytu, k aktivnímu sportu nebo jakémukoliv jinému účelu. Odpadnou tím velké starosti s výživou a výchovou malého nebo dospívajícího psa, strach o to, zda bude mít „tu správnou“ povahu a pokud si vezmete psa od majitele, který se ve všech směrech staral jak má, bude vaše soužití s velkou pravděpodobností bezproblémové. Mnohdy se dospělých psů "zbavují" lidé kvůli neúnosné finanční nebo třeba bytové či rodinné situaci, takže pokud nehledáme vyloženě "výstavní a chovný  kousek" a nevadí nám nějaký ten nedostatek, bývají dospělí psi levnější něž štěňata. Opravdu hodnotný chovný pes se dá málokdy koupit a pokud ano, tak často velmi draze.

 

              Ještě bychom měli zmínit dospělé psy z útulků. Protože rozhodnout se pro takového psa sebou nese určitá rizika. Určitě je potřeba mít zkušenosti, při „adoptování“ velkého silného plemene to platí přinejmenším dvojnásob. Může se stát, že bude vše v pořádku, pes bude vděčný za naši péči a lásku a bude nám ji stejnou měrou oplácet, ale nezřídka se stává, že psům žijících dlouho bez výchovy a pravidel se těžko nastavují mantinely chování a často je nemožné bez slevení ze svých požadavků s takovými jedinci žít. Je třeba mít neustále na paměti, že většinou  nikdo neví, co zvíře prožilo a jakákoliv situace může být spouštěčem nepřiměřeného chování a jednání.

Musíte si rozmyslet, zda jsou u vás podmínky i pro psa, který se nebude chovat tak, jak je běžné, zda se můžete smířit s jeho vlastnostmi, které se vám nelíbí, ale nebude ve vaší moci je změnit. Protože pokud ne, je lepší nepodlehnout smutku opuštěných zvířat, abyste ho za pár dní nemuseli vrátit a tím mu „dát další kopanec“.

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode