Lze vůbec sjednotit metodiku testování?

...první dopis MVDr. Najmanovi

Vážený pane doktore,

 …vím, že máte mnoho práce a nechci Vás dlouho zdržovat. Ráda bych jen znala Váš názor, ev. poprosila o radu, jak co nejlépe postupovat.

Jedná se o nemoci srdce bullteriéru a testování.

Několikrát jsme Vás prostřednictvím paní Ressové prosili o zhodnocení a posouzení  výsledků testů jiného MVDr. Byl jste vždy moc ochotný. vyhověl nám… a potvrdil to, že testování „nemá pravidla“. Posouzení stavu srdíčka a potažmo vhodnosti či nevhodnosti k chovu, je necháno na každém lékaři podle jeho uvážení. Závěry vyšetření jsou nezřídka protichůdné. A to jistě není dobrá situace, nahrává skeptikům testování,  zavdává příčinu k pochybnostem o testování  a jeho přínosu do chovu i u těch chovatelů, kteří byli donedávna jeho neotřesitelnými zastánci.

        Před pár dny Klub Anglického bullteriéra přistoupil k vyřazování z chovu psů, kteří mají „nález“. Tento jistě správný krok ale v situaci jaká je, ještě zpomalí proces testování populace a asi i přispěje k tomu, že velkochovatelé a ti, které chov živí a produkují největší množství štěňat, budou proti  testům bojovat více s poukázáním na to, že pokud se výsledky mohou lišit není to k ničemu. A svým způsobem budou mít i pravdu. Budou jezdit od jednoho kardiologa ke druhému, dokud nedostanou zprávu, že je pes zdravý.

Bohužel se o zlepšení situace musíme postarat my, řadoví členové, protože klub sice vydal zákaz chovu na nemocných zvířatech, ale ne z „přesvědčení“a snahy o zlepšení zdraví populace bullteriérů, ale ze strachu z možných stížností na to, že nedodržuje předpis ČMKU jako „nadřízeného orgánu“ o tom, že chov na nemocných jedincích je týrání chovem a je nepřípustné.

Takže podle názoru některých členů, kteří se aktivně zapojují do podpory testování, je toto rozhodnutí v momentální situaci spíše brzdou ( i když je samozřejmě správné ) a nahrává pochybovačům a těm co jsou zásadně proti testování.

 

Proto jsem chtěla poprosit o váš názor na naši strategii sjednocení testování.

        Rádi bychom požádali klub o dotace na vyšetření několika psů více kardiology a výsledky předali veterinární komoře k posouzení s poukázáním na rozdílnosti ve výsledcích. Žádali bychom vypracování jednotné klasifikace nebo normy, či jak to nazvat.

Je jisté, že není jednoduché přesně stanovit co je ještě zdravý a co už nemocný pes, jistě se najdou jedinci, kteří budou tzv. na hraně, ale těchto pár případů by nemělo brzdit celý systém testování. Dle našeho laického názoru se prostě nesmí stát, že jedním lékařem je pes označen za naprosto zdravého a jiný lékař za dva měsíce stejnému jedinci najde vadu vyžadující si léčbu. 

Vím o tom, že jste mnohokrát dělal „práci“ pro náš klub a nakonec Vaše námaha nebyla téměř k ničemu. Proto bychom teď chtěli jen znát Váš názor na to, jak my laici problém vidíme a jak myslíme, že by bylo možné ho řešit. Jsou naše úvahy správné a je vůbec možné po veterinární komoře chtít vypracování jasných pravidel ?

Ev. pokud máte připomínku, co udělat jinak a lépe, byli bychom za ní rádi.

Jsme pevně rozhodnuti konečně klub přesvědčit o nutnosti rázného kroku, nahrává nám i to, že po nedávných  volbách jsou téměř polovina členů výboru zastánci zdravotních testů a mnoho řadových členů -nováčků v chovu, kteří berou jako normální věc snahu o zlepšení zdraví populace. Jen ještě pochybovačům vzít poslední výmluvu na nepotřebnost a zbytečnost testování.

Děkuji Vám za Váš čas strávený nad mým dopisem a než se rozloučím,  A ještě mi dovolte jeden dotaz.

Může se stát, že klub nám dotaci na testy nepovolí. Potom nebudeme mít velké množství protichůdných výsledků a budeme se muset spokojit s tím co máme. Možná někdo ze zapálených obětuje peníze a nechá psa otestovat znova jinde. Ale bojíme se, že veterinární komora nebude mít chuť řešit situaci, když nebudeme schopní doložit závažnost problému dostatečným počtem protichůdných zpráv.

Kolik si myslíte, že jich musíme doložit, aby to komoru zajímalo? Myslíme, že jen ojedinělé případy by mohla označit za selhání  kardiologa a tím věc vyřídit.

Ještě jednou se omlouvám, že Vás obtěžuji, ale jste odborník na svém místě a sám jste se někdy „nestačil divit“ nad některými výsledky. Proto doufáme ve Vaši radu a posouzení našeho plánu.

S úctou a přátelským pozdravem

Romana Kerplová

 

...a odpověd MVDr. Najmana

Vážená paní Kerplová,

Přiznám se, že bulterieři jsou již delší dobu mou noční můrou. Zejména proto, že se sektávám s dosti chovateli, kteří se snaží upřímně ozdravit dosti nezdravý chov. Ale jak do toho nevím.
Za prvé neexistuje žádný světově nebo evropsky uznávaný standard pro depistáž vad, které se vyskytují u bulterierů, nebo dokonce pro ozdravení chovu.
Za druhé v Česku nemáme žádnou mezinárodně uznanou autoritu v oboru veterinární kardiologie, která by mohla případný program zaštiťovat - např. z hlediska udílení oprávnění vyšetřovat jednotlivým lékařům.
Za třetí: echokardiografické vyšetření je subjektivní, a přes veškerou snahu jej zcela objektivizovat nelze.
Za čtvrté: ta ze dvou sledovaných vad, která je podle našeho pohledu četnější, je degenerativní, tedy se vyvíjí během života jedince a nelze ji tedy spolehlivě vyloučit před zařazením do chovu.
Za páté dědičné vady, sledované u bullterierů nemají spolehlivě prokázan způsob dědění, v současnosti převládá názor, že jde o autozomálně dominantně dědičné onemocnění, s neúplnou penetrací. V takovém případě je vyhledávání nositelů vady mimořádně obtížné.
K postupu klubu samotného mám následující poznámku, byť jedním dechem uznávám svůj podíl viny, neboť jsem byl opakovaně žádán o vypracování návrhu a neučinil jsem tak. Ta poznámka je k, z mého pohledu poněkud nešťastnému, rozhodnutí o vyřazování jedinců z chovu. Obávám se, že je nejprve nutné udělat depistáž postižených jedinců, a teprve podle promořenosti chovu rozhodnout o nastavení kriterií pro vyřazení. Jejich součástí jsou pak i kriteria pro echokardiografii, tedy to, co je, a to co už není normální z hlediska chovu. Je totiž rozdíl mezi normálností, nebo spíše benigností onemocnění z hlediska jedince a nebezpečností z hlediska chovu. A tato kriteria je třeba stanvoit na danou populaci, proto ani nemůžeme z tohoto důvodu slepě zkopírovat zahraniční názory.
Tedy nezbývá mi, než Vám napsat, to co jsem psal či říkal ostatním chovatelkám, s nimiž jsem věc probíral a jichž si pro tuto snahu hluboce vážím: nevím co s tím. Nevím jak sehnat skupinu neúplatných odborně zdatných zvěrolékařů, nevím jak jim předložit ozdravný program, nevím jak je kontrolovat, nevím jak spravovat výsledky vyšetření (resp. kdo se tohoto spravování ujme). A ještě k tomu mám hodně práce s nemocnými pacienty, které nechci odmítat a kterým dávám přednost (už z etického hlediska) touto, spíše výzkumnou či aministrativní prací. Jakkoliv význam ozdravých programů nesnižuji. Nemám kde vzít další čas.
Nevím co dělat s bulteriery. Ač současnou snahu klubu vítám.
Nezlobte se za tuto trudomyslnou odpověď.

Najman

 ...druhý dopis MVDr. Najmanovi

 

Vážený pane doktore Najmane,

Velice Vám děkuji za odpověď, i když mne moc nepotěšila. Představovali jsem si „věc“ s veterinární komorou jednodušší.

Co se dá dělat...musíme bojovat dál.

V této souvislosti nás napadla ještě jedna možnost:

Povinné testování se nepodaří prosadit, když je známo, že se výsledky mohou lišit. Myslím si, že je i nespravedlivé a i nesprávné na základě subjektivních názorů jednotlivých lékařů psa vyloučit v chovu, zvlášť, když , jak upozorňujete, není známo, jak moc je zamořen chov a jak moc přísná omezení by bylo pro ozdravení chovu přijmout. 

Asi ale není ani úplně správné naopak udělovat „lepší chovnost“, a svým způsobem zdravého psa upřednostňovat před ostatními, jak to u nás teď máme, protože nad některými výsledky můžeme polemizovat, zda je vyšetření provedeno odborně zdatnou osobou a výsledky měření správně interpretovány.

Jak jsem minule zmiňovala, tohle nahrává těm, kteří nebudou ani tak chtít vědět, zda je jejich pes v pořádku, ale spíš budou potřebovat „potvrzení“ že zdráv.

Tady se otevírá debata, zda je možné honbě za „potvrzením zdraví“, úpravám a zatajováním výsledků předejít, případně jakými prostředky jí pokud možno eliminovat na nejnižší možnou mez.

         Proto zase poprosím Vás o názor.

Prý ve veterinární praxi neexistuje termín „lékařské tajemství“, nebo alespoň ne tak, jak je to v humánní medicíně.

Toho by se dalo využít tak, že pokud je lékař ve vztahu s klubem, jako jím vybraný a schválený, měl by povinnost klubu posílat všechny výsledky testů, které dělal. Do vztahu ( s klubem ) vstupuje sám, na vlastní žádost a dobrovolně, proto by snad neměl být problém, že by se bál o důvěru majitelů psů. Ti by o tomto samozřejmě věděli a tím, že k danému lékaři na vyšetření půjdou, dali vlastně souhlas.

Kdo nechce, aby klub o jeho psu měl informace, ať jde jinam, k „neklubovému“ kardiologovi. Pokud bude chtít získat chovnost, musí k akreditovanému a výsledek klubu dodat.

Samozřejmě, že tohle by mohlo fungovat jen za předpokladu, že se nebudou psi s nějakým nálezem vyřazovat z chovu. Bude-li mít kdokoliv pochybnost, může si správnost ověřit u jiného lékaře... ale zase se zpráva objeví na klubu.

Takhle bychom, myslím, docílili toho, co potřebujeme, a to vyšetřit co nejvíc psů a za pár let vědět, jak na tom chov je.

Je ale důležité právě to, že výsledky pošlou sami lékaři, protože bohužel zkušenosti jsou takové, že někteří  zveřejní jen zprávu dobrou, dokonce znám osobně i takového chovatele, který zprávu upravil ve svůj prospěch.

         Myslíte, že by to bylo, pro vás, jako lékaře pověřené klubem, možné?

Ptám se nejprve Vás, protože pokud tohle navrhneme na klub, řekne hned, že to není možné, že nebudete chtít ztratit důvěru klientů a on ( klub ), jako třetí osoba, se do vztahu pacient-lékař nemůže plést.  

Jestli je tohle možné, byla by šance se pohnout kousek dál.

Nezlobte se, že zase ubírám Váš čas, a doufám, že pokud si najdete chvilinku, bude Vaše odpověď méně trudnomyslná :-)

 

Opět velice děkuji

S úctou

Romana Kerplová

...a jeho odpověď

 

Dobrý den,

Odpovím jen bodově:
Nesouhlasím s názorem, že nemá smysl upředňostňovat zdravé psy, když jejich vyšetření může být zpochybnitelné. Sám si myslím opak - positivní list dobrovolně vyšetřených a označených za zdravé by měl být vodítkem pro komunitu chovatelů, kteří preferují zdraví před exteriérem. A to i s rizikem, že to vyšetření není úplně 100% objektivní.
Na tom, aby klubem schválený veterinář posílal výsledky vyšetření na klub, nevidím nic špatného. Ostatně v případech mnoha jiných vyšetření (DKK, DOV) se tak děje. Sám vidím největší problém v případné direktivnosti opatření. Pokud totiž bude vyšetření povinné, je nezbytné mít arbitra, který bude rozhodovat ve sporných případech. A o nikom zatím nevím. Pokud zůstane vyšetřování dobrovolné, nebo alepoň nebudou následovat sankce v podobě vyřazení, pravděpodobně by se šlo bez arbitra vícemené obejít.

S pozdravem

Najman

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode