Jak to všechno začalo

Společná historie nás, páníků a našich holek se začala psát začátkem roku 2007.

V tu dobu začala Angelee s pánečkem Davidem jezdit za holkama Romanou s Drumy a Týtkou do Brna a ty zase na oplátku do Prahy. Protože se Drumdě a Týtce se moc líbilo v baráčku a na zahradě u Davida a díky okolnostem, kvůli nimž na ně pánečka občas měla méně času, než bylo třeba, začaly v Praze občas zůstávat „na prázdniny“ . Netrvalo dlouho brněnské a holky se úplně do pánečka zbláznily, Týtka pokaždé když „pražáci“ přijeli do Brna, radostí na parkovišti poskákala všechna auta podobná tomu Davidovu, přivítání s ním bylo tak bouřlivé, že počurala všechno kolem sebe v okruhu metru čtverečního a po celou dobu, kdy u nás David byl, z něho nespouštěla oči a nejraději by mu ani neslezla z klína. Drumy došla ještě dál: ta se tak zamilovala, že když byla doma v Brně, truchlila, nechtěla vůbec žrát, na parkovišti obíhala podobná auta a hledala… Radovala se, když páneček telefonoval, skákala jako kozlík, metala veletoče a vůbec byla nejšťastnější pes na světě.

To Angelee se k pánečce z Brna chovala velmi odměřeně. Jednak se jí v paneláku na návštěvě zpočátku nelíbilo, byla zvyklá na pohyb na zahradě, na to, že páneček je jen její… a teď se o něj musela dělit se ženskou, dvěma cizíma holkama a aby toho nebylo málo, v brněnském bytě byly ještě dvě kočky a ty nesměla honit. A co bylo asi pro dušičku Angelee nejpotupnější, protivná pánečka se chovala, jako by byla jedna z jejích holek a chtěla i po ní poslušnost a vychování.

Takže docházelo k drobným naschválům, Angelee třeba sem tam počurala páneččiny peřiny v ložnici, schválně prohnala kočky, dělala že je hluchá, nechápavá, nemocná a nebo chromá.

Ale všechno jsme časem zvládli, holky si zvykly, že jsou celkem tři, my dva se naučili respektovat řád, který si ony mezi sebou vytvořily, nikdo jsme žádnou s holek neprotěžovali a přitom se snažili respektovat jejich náturu a dát každé to, co potřebuje, aby byly spokojené v nové situaci. Mezi holkama nedocházelo k žádným vážným hádkám a postupem času se dalo i u Angelee poznat radost, že není sama a že má parťačky na hraní.

Když jsme se časem do Prahy nastěhovaly úplně, nebyly už skoro žádné problémy. Drumy s Týtkou respektovaly Angelee jako vůdkyni, takže všechno klapalo a vznikla tím velká rodina - my dva, tři bulindy, jeden starý pejsek voříšek, dvě kočky a dva kocouři.

Založili jsme chovatelskou stanici s názvem NATURE OF UNIQUE ( což znamená něco ve smyslu - zvláštní, unikátní či výjimečná povaha nebo naturel ), který podle nás naprosto odpovídá povaze bulíčků.

Každá z holek jsou úplně jiná, neopakovatelná a co platí na jednu, nelze většinou použít u druhé. Kromě slova „dobrůtka“- na to reagují všechny a většinou na něj slyší i v hlubokém spánku :-) :-) :-)

    Ale podrobněji vám holky představíme zvlášť, v kapitolách o každé z nich.