10.12.2009 Jak se všichni máme

...slíbili jsme vám, hned druhý den napsat, jak to všechno probíhalo. Nepodařilo se. Nestíhali jsme. Všechno se nakonec trošku zkomplikovalo a nedopadlo tak růžově, jak vypadalo. Ale od začátku....

         Na miminka jsme čekali už od noci z neděle na pondělí, Týtka už se chystala, ale nakonec vydržela s narozením prvního mimča do pondělka do 13 hodiny. Vše šlo jako po másle, každé miminlko jsme pomohli očistit, hned ho dali napít k mamince a s ní ho nechali do porodu dalšího miminka. Pak na chvilku šlo do teplíčka do dečky, aby se mohla stejná péče dát dalšímu miminku a když to bylo suché a čisté, šup, předchozí zase zpátky k mamince. Tak to šlo všechno hladce až do porodu osmé holčičky, s tou jsme museli pomoci, Týtka už neměla moc sil.

   Holčička - říkáme jí Kravička, byla nejmenší, přidušená, nehýbala se, nebyla jsem si ani jistá, zda je cítit být srdíčko. Ale masáží se silně rozběhlo, vodu jsem jí vytřela z hubičky a vysála z nosíku, malá se začal hýbat a chrčet.... hurá!!! Za pár minutek se vzpamatovala a silně se přisála k mamině. Byli jsme moc šťastní, že jsme o ni nepřišli. Týtka se uklidnila, ještě jsme ji vzali na procházku, aby se hýbala, postavili jsme ji na zadní, kdyby ještě měla nějaké mimi v sobě, aby se posunulo k porodním cestám. Ještě jsme volali na veterinu, kdy je vhodné jet na kontrolní vyšetření a domluvili se, že pokud bude Týtka v noci klidná a v pořádku, stačí druhý den, popřípadě nebudeme muset vůbec, když i ráno a během dne nebude jevit známky neklidu. Podle chování čerstvé maminky jsme usoudili, že porod je skončen, hrdá matka se vzorně starala o mimi.... Před jednou hodinou v noci na úterý začala tlačit a naponěkolikáté porodila deváté miminko, kloučka. Bohužel, toho se nepodařilo vzkřísit. Tato smutná věc nám kopici štěstí trošku pokazila. Ale nebyl čas na dlouhé smutnění, bylo třeba hlídat ostatní miminka, do toho ještě naše malá dcerka vycítila, že se něco děje a nechtěla spát, takže kolem ní jsme museli "skákat"... a Drumy z Angelee věděly, že jsou v domě miminka a divočily....

        Ráno a dopoledne v úterý šlo všechno jak mělo, já byla s vrhem v pokojíku, David se staral o naší malou a holky... Kolem oběda začala být Týtka nervozní, dýchavičná a citlivá na podněty od miminek a začala se chovat "jinak". Takže jsme neotáleli a David s ní jel na vete. Byli jsme přesvědčeni, že se asi nějaké štěndo zapomnělo. Bohužel, zpráva z vete byla o hodně horší.

Týtek trpí akutní eklampsií. Zlý sen, to jsme nečekali, je to u plemene velikosti bulíka vzácnost, nehledě na to, že jsme upravili i krmení i přísun minerálů s ohledem na březost. Prostě ty byla rána z čistého nebe. Na vete jí dali kapačku calcia, na domů jsme dostali dávky, které jsme jí měli dát kanylou... ale nejhorší bylo , že jsme jí museli vzít mimča. "Nesmí kojit", zněl příkaz z veteriny. "Chladit celé mléčné lišty" . Druhý den kontrola. 

Noční můra začala, krmit osm miminek je opravdu těžké, než dokrmíte poslední, začínáte nanovo. Ještě že na tom Týtka nebyla až tak špatně, že jsme to podchytli v začátku, měla zájem a starala se o ostatní kolem miminek. Další probdělá noc, já nespala ani chvilku, David jen trochu, malá zase stávkovala a chtěla být "u toho"... 

V středu ukázal kontrolní rozbor krve zlepšení, Týty dostala další kapačku calcia, na domů tablety a doporučení začít kojit, protože akutně hrozí zánět mléčné žlázy. Ale nekojit plně, musíme dokrmovat, aby se upravila hladina vápníku a nedošlo zase ke ztrátě. Takže u nás doma to vypadá tak, že, já jsem většinou u štěňat, David se stará o malou, neodkladné záležitosti a jezdí na veterinu.V ledničce máme lahvičky s mlékem pro štěňata i naší dceru, jsem zvědavá, kdy malou nakrmíme štěněcím mlékem. Náš jídelníček se smrsknul na rohlíky s něčím a kafe.

Dnešní zpráva je, že vápník je skoro v pořádku, takže musíme ještě dodržovat režim částečného kojení a cpát Týtku vápníkem jak v tabletách, tak v krmení a dáváme po 12 hodinách abtibiotika na zánět mléčné žlázy. Ale stav je už dobrý, už nemusíme na kontrolní odběry krve. Takže sláva, snad už máme vyhráno.

A co štěňata? Ta se mají dobře, rostou, jak když je zaléváme. Týtka je pořád výborná maminka, už si zvykla, že jí s krmením pomáháme a že miminka pak neleží s ní, ale v košíku. Už je nevytahuje a nenosí k sobě. Leží v porodní ohrádce, miminka vedle ní v lavóru a ona má o něj opřený čumák. Může je pohodlně ošetřovat a přitom mít od nich klid. Samozřejmě takhle ona neuvažuje, ale hodně nám péči usnadňuje tím, že není paličatá, zbrklá a nebo příliš citlivá.

...takže se loučím,  jdu zase krmit :-)))