6.7.2011 ...jak jsme chtěli krýt "kulhavou kočku"

06.07.2011 23:19

...ano, přiznáváme se - jak nás kdysi "někdo" označil za nafoukané a arogantní velkochovatele, kteří jsou schopní nakrýt i kulhavou kočku- měl pravdu. Chtěli jsme krýt kulhavou ne sice kočku, protože jednak naše kočka nekulhá a je kastrová, ale čubinu. Angelee.

Jak to? Hned vysvětlíme :-)))

Aby u nás bylo veselo, nebylo vše podle plánu a my nezůstali v poklidu, protože ten nestimuluje k větším výkonům, holky nám zase udělaly bojovku s výsledkem velmi nejistým. Týtka s Angelee se po dlouhých patnácti měsících popraly. A to asi o kluka - o sousedovic strakatého voříška Toníka.

Hárají totiž obě. Obě mají veliké chutě na sex, takže si ho "vynahrazují" tím, že se tlačí na plot k Toníkovi nastavují se k olizování a skákají po sobě. A asi to jedna přehnala, druhá se ohradila a jak nemají mezi sebou jasně vymezené, kdo je vůdčí fena a kdo ta podřazená, rozhodly se si to vyříkat zrovna teď. U začátku bitky jsme nebyli, David byl v práci a já zrovna v domě a tak úplně přesně nevíme, co se stalo. Ale podle slov souseda, který všechno viděl od začátku ( a měl tak vyvalené oči, že mu možná ještě teď nejdou pořádně zavřít ) si holky hrály u plotu, skákaly po sobě, snažily se dostat k Toníkovi a najednou byly v sobě. Já jsem měla zpoždění nějakou minutku - až po chvíli mi došlo, že Toník "nějak divně" štěká a šla jsem se podívat ven spíš proto, že jsem se lekla, jestli se k nám za vydatné pomoci holek neprokousal nějaký jiný pes. A ono ne. Holky se držely za huby, ani nehlučely, jak měly jedna plnou tlamu té druhé a očividně byly rády, že jsem je dostala od sebe. Byly tak vysílené, že se hned "složily" na zem a pomalu nebyly schopné postavit se na nohy. Byly celé od slin, krve a bláta - prostě hodně dramatická podívaná. Myslela jsem, že pojedeme hned na vete na šití, takže jsem jednu po druhé hodila do vany, abych je alespoň zhruba očistila. ( a to jsem je tam musela odnést, jak byly vyčerpané ). No a ukázalo se, že se jim nic moc nestalo, zhmožděná kůže na hubě a krku, sem tam dirka - nic velkého - jen An měla pokousané všechny nohy. Takže honem do lékárničky, ranky vyčistit, vydesinfikovat, propátrat dírky, jestli nemají kapsy - a holky nechat vyspat. Ty se, jako pokaždé před ošetřováním, strachy tulily k sobě a byly velké kámošky.

...a byl klid. Na vete jsem je ani nevezla, bylo to zvládnutelné doma, takže jsme čistili dírky, proplachovali dutinky a hlavně hlídali Angeleeniny nohy, protože je měla procvakané sice jen povrchově, ale dost.

Druhý den An nohy trochu otekly, špatně chodila - a moc se jí ani nechtělo - Týtka byla úplně v pořádku a tak jsme mysleli, že se vše obejde bez zásahu veterinářů. Ale za další den se An nohy nezlepšily, nechtěla chodit a byla skleslá, u Týtky se mi zdálo, že přece jen jednu kapsu na krku má a tak jsem se nakonec rozhodla je obě na vete vzít. Nebylo to původně v plánu, nenechala jsem si doma Davidova kombíka, takže jsem musela s oběma holkama ( a bohužel i dcerkama ) svým sedanem. A bylo to docela zajímavé. Černošky obě vzadu pod sedačkami, tlamy u sebe - ale byly v pohodě, bez problému a tak jsem si říkala, že se rvát nebudou, že mají zase na dlouho vybráno.

Dojely jsme jako zájezd :-) : nejdřív jsem do ordinace dovlekla dcerky potom černošky a čekaly jsme. Vtipné bylo, že se bulinky nacpaly pod jednu židly, svorně se zamotaly do jednoho klubíčka a bály se spolu. Čekaly jsme na ošetření dlouho, takže jsem si popovídala pomalu se všemi, kteří také čekali a moc se u toho bavila. Lidi se totiž několikrát ptali, co se holkám stalo, že to jistě je něco akutního, když mám obě a ještě dcery a nevím, koho dřív bavit a uklidňovat... A já jen lakonicky odpovídala: " porvaly se spolu, jedna má roztrhlou hubu a druhá prokousané všechny nohy". Přála bych vám vidět ty pohledy ( hlavně majitelů ozdobných psíků ). "Jako že tyhle dvě se popraly? Jako spolu se popraly"????  "Ano, spolu, předevčírem", říkám já. A lidi kuk na mě, kuk na holky ležící pod jednou židlí a olizující se navzájem.... a zase nechápavé otázky: " ...a to jako fakt spolu? Vždyť se mají rády! A to se takhle rvou často? A pak se zase dál kamarádí??? "".... ano, kamarádí se pak dál, ony to tak nemyslí, máme tři a jsou spolu jedna ruka, jen výjmečně se nepohodnou, ale to nic není tohle, to je prkotina, kdybychom nechtěli jet krýt, ani bych je sem nebrala... jen si chci ověřit, že jsou v pořádku". Opravdu zážitek koukat na reakce lidí, kteří neznají mentalitu našich psů a vlastně ani nás, majitelů bulíčků  :-)

Pomalu po třech hodinách jsme se dostaly za vydatné pomoci personálu AAvetu do ordinace( ještě, že jsme tam tak často, že jsme "jako vlastní" a tak někdo vedl jednoho psa, někdo jiného, pak mi pomohli ohlídat dcerky a druhou fenu, aby z ordinace nezdrhla ... ) a konečně vysvětlit, co se stalo, co chceme a nechat vyšetřit holky. Týtka opravdu měla malou uzavřenou kapsu bez díry, takže bylo potřeba jí propíchnout a vydrenovat, zkontrolovat ostatní ranky, jestli se někde něco nedělá ( ale my už máme zkušenosti s kousnými ranami, takže byly v pořádku ) a pak šla na řadu An.

Ta dopadla hůř, i když také dobře. Žádný velký infekt, nohy jen oteklé z pohmoždění a z malých povrchový ranek, žádné kapsy a vnitřní hematomy... takže se obě obešly bez antibiotik. An dostala na jednu zadní packu enzymatickou mast, která "vyžere" poškozenou tkáň, pokud by náhodou taková uvnitř rány byla, na jednu přední packu pro jistotu zábal višňáku, ještě do kožichu injekci na podporu hojení a hlavně proti bolesti, protože bylo třeba, aby An pořádně chodila a tím otok splasknul.  Zbylé dvě nohy zůstaly bez zásahu.

A odcházely jsme:  An ovázané dvě nohy a límec, aby jí obvaz zůstal alespoň do večera, Týta dren a ochranný límec - dvojka k pohledání.

A rozhodnutí, zda pojedeme krýt nebo ne, že musíme nechat až na sobotu ( den před odjezdem ) podle toho, jestli An bude opravdu v pořádku. Mohlo by se stát, že přece jen nějaký zánět v tlapce má, ten by se ale mohl ukázat  třeba až pátý den po kousnutí.

Takže bylo veselo: zase jsme měli rozbitý plán. Zablokované hotely, domluvenou dovolenou, hlídání dcerek ...

V pátek ještě na progesteron, jestli se tou rvačkou nakonec neposunula ovulace.... a modlili jsme se, aby bylo vše v pořádku a my mohli jet krýt, protože tohle má být Angeleenina poslední šance.

Kontakt

David Kerpl

natureofunique@seznam.cz

Ke kapličce 126, Podolanka 250 73 (Praha-východ) Czech Republic
GPS
50°9'22.908"N, 14°35'47.991"E

David Kerpl
+420 725 524 421
+420 777 647 374

Vyhledávání

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode