29.1.2012 ... návštěva u Colláska

...po delší době jsme zase viděli Colláska. Byli jsme na návštěvě u jeho pánečky a nestačili se divit, co vyrostlo z hubeného kluka.

Docela fešák. Má opravdu krásnou barvu, sytou, znaky pěkně symetrické. Narosta mu veliká hlava, opravdu široká a vyplněná a přes to, že klabonos nemá nijak výrazný, dá se říct, že je výborná. Má trošku větší a širší uši - třeba do nich ještě doroste. Tělo má atleta, zatím je štíhlý a bohužel není ani moc nasvalený, takže to trošku i vypadá, že by na hlavu mohl přepadávat. Pánečka je dlouhodobě nemocná a tak Collásek nemá tolik pohybu, kolik by bylo třeba. Ale blýská se na lepší časy a on to jistě dožene. Co se pohybu týče, má pěkný prostorný krok, i když nepatrně, tak přece jen sbíhá předními packami a nemá úplně rovnou horní linii. I když, těžko říct, nepodařilo se ho ani na vteřinu udržet v klidu, byl neustále nastartovaný ke skoku, běhu a lumpačení...  

Na čem se mu nedá ani "ň" vytknout, je povaha. Je to miláček a mazlík, vnímavý a chytrý jako opice a škoda je, že není moc času na jeho výchovu. Pánečka má opravdu problém ho pořádně cepovat, takže u nich mají např. domácnost na zámek :-) - kamkoliv chcete jít, musíte se odemknout z pokoje, kde právě jste, za sebou zamknout, odemknout si kam chcete jít... chytrák Collásek si umí všechno otevřít a když se u něj střídají tři lidé na venčení a procházky, není to pro jeho výchovu to pravé ořechové. Takže jeho nešvary nejsou jeho chybou a musíme uznat, že na to, kolik by potřebovat času a jak intenzivní práci "na něm" a kolik se mu ve skutečnosti dostává, je to opravdu zlatý pes. A i když se k ostatním chová jako pravý bulík - svalit na zem, pomazlit, okousat, umazlit a uslintat - k pánečce je jemný, ohleduplný a poslouchá jí, jako by věděl, že na něj nemá sílu. Takže i když je teď s Colláskem vše trochu složité, pro tuto jeho empatii a pro to štěstí, které s ním pánečka prožívá, když si k ní lehne, opře se a v tichosti leží a mazlí se, chápu, že nám ho nechce pro tuto složitou dobu načas "vrátit domů".

Je štěstí, že má právě jeho, protože jiný pes s jinou povahou by nemusel být tak bezproblémový ve vztahu k autoritám, psům a jiným lidem...

Nezbývá než poděkovat pánečce  a přátelům ( které známe ) co s Colláskem pomáhají  za trpělivost a práci. Také za chápání, že jeho nevychovanost, rozjívenost a klackovitost není jeho chybou, že ho nikdo nenaučil být hodný a poslušný pejsek a díky tomu ho netrestáte, když víte, že si to nezaslouží.

A větám " jé, to jste vy, co vás ten pes tak vláčí po sídlišti... rád vás poznávám"  ( a tohle se opravdu stalo ) se snad budete jen smát a časem už nebudou pravda... Peti a Collásku, držte se, děkujeme a stále platí, že u nás může špatnou dobu přečkat.

Kdo máte zájem se podívat, pár fotek má v galerii.