29.4.2010 i druhá mise "Angeleenka" byla splněna

03.05.2010 11:16

...a hned na začátku musíme přidat, že nadmíru úspěšně. Ale to už zase předbíháme, jak je naším, asi ne úplně dobrým, zvykem.

Takže abychom to vzali od začátku:

Jen jsme se vrátili z krytí Drumídka, hned v pondělí jsme byli s An na kontrolním odběru krve a výsledek hlásal " termín těsně před ovulací, nejvhodnější dny na krytí 28.-30.4.2010". A opět bojovka - dovolená v práci pro Davida, hlídání malé Kristínky, takže si musela vyřídit dovolenou babička..., doma všechno připravit a hurá, zase dlouhá cesta po polských, ne moc dobrých cestách, až do Waršawy. Ale zase krásným psem Dulkem ( Knight of Katalonia Timar ), na toho jsme se moc těšili.

Cesta proběhla dobře a rychle, zvolili jsme o dost delší ale rychlejší cestu po dálnicích a rychlostních silnicích, takže jsme celkem svěží dorazili v podvečer do Waršavy. Měli jsme zarezervovaný hotel v centru, takže jsme se ubytovali a šli si prohlédnout město, ať se my pokocháme a Angeleenka protáhne. Jen škoda, že se se pánečkovi od Dulka neočekávaně vyskytly problémy a nemohli jsme se večer setkat, ale procházka po centru Waršawy nám vše vynahradila. Po pár hodinách jsme se vrátili do hotelu, najedli a šli všichni spát v očekávání věcí příštích.

Ráno jsme se probudili do krásného dne. An byla moc natěšená a nedočkavá co se bude dít, my zvědaví, jak vše proběhne a v tomto rozpoložení jsme dorazili na veterinárné kliniku, kde jsme se měli setkat s Dulkem a jeho majiteli -  Aleksandrou Jastrebskou, kterou už známe a Tomaszem Plonskim, který je druhý spolumajitel psa. Kliniku jsme po dohodě vybrali proto, že jsme čekali problémy při krytí a tam by nám hned paní doktorka pomohla inseminací.

         Přímo v ordinaci jsme nechali psy seznámit, oba jevili veliké nadšení, Dulek byl schopen pobourat zařízení ordinace, jak byl natěšený, An se nenechala ponoukat, řádila taky. Nám Dulek věnoval jen okraj své pozornosti, i když je velký mazel a za jiných okolností by nás asi umazlil a ulízal, teď se jen v rychlosti bouřlivě přivítal, honem pár pusinek a olíznutí a pak už "měl oči" jen pro Angelee. 

 Pro jistotu byl David ještě vyslán do auta pro košík, fenky často při krytí koušou, tak abychom případně předešli poranění, já jsem An měla  na vodítku, jen jí trochu krotila, ale spíše jsem se věnovala hovoru s Tomaszem a paní doktortkou a sledovala, jak si chystá desinfekci a ostatní věci, kdyby se přirozené krytí nepodařilo.  Najednou pani doktorka vyjekla, honem přiskočila ke psu, hned na kolena a opřela se Dulkovi o zadek... no, pesani se spářili sami, pomalu bez dohledu, An ani nemrkla ani necekla ( ona se těšila několik dní a svoje touhy dávala dost jasně najevo ) jen držela a stála jak má. Paní doktorky ani nebylo třeba, jen je pro jistotu chtěla přidržet u sebe, aby Dulek nevyklouzl a "to, co od něj měla dostat Angelee"  neskončilo na podlaze. Jenže to už byli pesani spojení a když se David po dvou minutkách vrátil s košíkem a viděl je svázané vedle sebe spokojeně se očuchávat a olizovat si čenichy, jen nechápavě koukal.

Psi se věnovali sobě, my si povídali, přitom jsme ještě pár minut drželi An zaděčkem vzhůru a čas plynul. Pak se An zase postavila na všechny čtyři a vypadalo, že by si dala ještě říct, o Dulkově chuti asi nemá cenu ani psát. Ten šel raději už do auta, my ještě chvíli klábosili a probírali důležité věci a pak šla i An do auta odpočívat.

Venku jsme zase povídali, přece jen, toho je tolik, co se dá probírat kolem bulíků a když se znáte déle ještě i soukromně... takže se nám moc nechtělo se loučit a jet domů. Ale museli jsme, čas tlačil a my museli rychle domů vystřídat babičku u Kristínky, aby mohla jít na noc do práce.

     Jak byla cesta do Waršawy bezvadná, zpátky tedy nestála za nic. Asi abychom neměli vše jednoduché, v Polsku jsme si odstáli pomalu dvě hodiny kolonu a u nás na D1 také, takže jsme přijeli dost pozdě, malou jsme ani neviděli, už spinkala, David ještě honem odvezl babičku do práce ( i tak dost zmeškala ), pak honem trochu najíst a spát.

Holky byly šťastné, že jsou zase spolu a hlavně An s Drumídkem si ukazovaly, co v posledních dnech zažily a jak se jim to líbilo. ( to je samozřejmě nesmysl, prostě jen cloumání hormony, ale vzhedem k situaci a jejich zaujetí, jsme se prostě bavili těmito řečmi )

Teď budeme čekat pár dní na očkování proti Herpes viru a pak na ultrazvuk, který nám snad potvrdí, že naše mise byla opravdu úspěšná.

Držte nám palečky :-)

 více fotek Dulka ve fotogalerii Knight of Katalonia Timar

 

 

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode