31.5.2010 Klubová výstava Rakousko

06.06.2010 20:50

...omlouváme se všem, kteří čekají na zprávu, jak jsme v rakousku dopadli, bohužel jsem hned po výstavě odjela pryč a neměla k dispozici internet. Ale teď vše napravím a vy si počtěte, jak jsme se měli :-)

... pro nás začala ve skutečnosti výstava pomalu v sobotu navečer, kdy přijeli páníkové s Beuškou ( jeli s námi, vyjet se muselo brzo ráno a oni by to z domova měli ještě o kus dál ) Takže když přijeli, hovor se dost často stáčel k výstavě a věcem kolem... ale jinak jsme grilovali, přes den se tu střídaly návštěvy, protože bylo krásně... a psi se vyřádili, hráli si do půlnoci, než jsme šli konečně spát. Jak se později ukázalo, byla chyba, že jsme psy nezahnali spát dřív.

       Ráno jsme vstávali po páté hodině, rychle se vypravili a jeli. Cesta ubíhala v pohodě a zvesela, dělali jsme si více i méně odvážné plány, jak holky mohou dopadnout. Malá Bea, přes to, že dlouho do noci byla čilá a ani v noci toho prý moc nenaspala, si chtěla v autě pořád hrát s Týtkou a zlobila jí, ta ale byla hodně unavená a proto nevrlá. Ale časem i Bea "odpadla" a byl klid. V autě stále veselo, cesta podle plánu, ale jen do chvíle, kdy se na cestě vedoucí na hraniční přechod ze Slovenska do Rakousky objevila stopka a za několik set metrů další... to bylo divné, nechápali jsme o co jde, až třetí stopka na dohled Dunaji nám vše objasnila. Přechod byl uzavřený, Dunaj se vylil. Ještě jsme si dělali legraci, že bychom mohli zaplavenou silnici projet a zkusit, co bude. Smáli jsme se při představě, že pozahazujeme stopky do příkopů, dojedeme do Rakouska, jako že žádné značky nejsou, zastaví nás Rakouští "soudruzi", zkasírují od nás několik set eur za náš hrdinský čin, otočí nás nazpět a umožní nám si cestu zopakovat opačným směrem... A nebo uvízneme v řece a budeme čekat na nějaký povoz, který nás vytáhne a dostaneme se tak do večerních zpráv. Nakonec jsme ale otočili a jeli hledat cestu jinde.

Jenže když jsme podle navigace dojeli na druhý přechod, kde se dalo dostat do Rakouska jen přívozem a i tam bylo mrtvo, protože i tam nadělala řeka paseku, docela nás humor přešel. Podle domorodců byla jediná šance jet do Bratislavy, prý jen tudy se dají přejít hranice. To už nám bylo  dost smutno, protože to znamenalo pozdní příjezd na místo. Takže David jel, co to šlo, já žhavila mobil a obvolávala ty, co měli vystavovat, abych zjistila, jaká je situace.

( i když ačkoliv jsme hodně spěchali, jel David opatrně a "pomalu", protože nás na dálnici ještě u nás zastavila policie a museli jsme dát sponzorský dar. I když tedy říkali, že jsme jeli rychle a proto máme platit, je jasné, že potřebovali na výplaty, bylo přece posledního. Na dálnici jelo tak pět aut celkem, takže nikomu nemohlo vadit jak kdo jede rychle, přesto jsme se snad všichni co jsme zrovna jeli, sešli na plácku, kde se vybíralo. No, měli jsme dobrou náladu a i když jsme ani zdaleka nejeli dvě stě, což si myslím, že teprve začíná být rychlá jízda, rádi jsme zaplatili a ještě si říkali, že to byli docela fajn a sympatičtí poldové a proč jim tedy nepřispět :-)))

Ale abychom moc neodbočili - potřebovali jsme hlavně vědět, jak to na výstavě vypadá, zda nás vezmou i po přejímce a hlavně, jestli vůbec stihne Beuška svou třídu- štěńátko fenka. Smůla byla, že ti, které jsem si pamatovala, že pojedou, nebo ti, na které jsem měla číslo a nebo se "nebála" je obtěžovat, nakonec z různých důvodů nejeli. Takže jsme jeli jak se říká na "pas blind" a modlili se, abychom nedorazili úplně zbytečně a aby alespoň Týtka prošla přejímkou a mohla se tak vystavit.

Honem tedy na dálnici ( to znamenalo koupit si známku ) do Bratislavy, pak do Rakouska a zase známku ( pro jistotu, nevěděli jsme, jestli jí nebudeme potřebovat a riskovat, že by jsme sponzorovali ještě i "soudruhy" z Rakouska, kteří ale neznají míru, když kasírují ... ) a tfuj tfuj tfuj ať vše stihneme.

                Na místo jsme dorazili o hodinu později, než se zaparkovalo, honem jsem vyběhla z auta a zjistila, kde je přejímka a kruhy. Rychle jsme se tam přesunuli, chudiny holky nevěděly "která bije", tolik spěchu a stresu. U přejímky jsem sice požádala o povolení předběhnout s Beuškou, protože už byly fenky z její třídy nastoupené a začalo se posuzovat, ale moje akčnost a gesta lidem ani nedovolila odpovědět jinak, než že "nevadí, klidně nás předběhněte", takže jsme vše v šíleném tempu stihli, Beu honem přihlásili, zároveň jí nasazovali výstavní vodítko, přitom páníkovi dávali číslo a hned je hnali do kruhu, kde už se posuzovalo.... Jak tohle mohlo dopadnou :-(

Malá Beuška byla tak zmatená, nevyvenčená z auta, probuzená po cestě a rovnou "hozená do vody" - hned šla na řadu, ani vteřinku neměla čas se zorientovat, nevěděla jestli sledovat páníka, pejsky kolem nebo dobrůtku, snažila se zahlédnout pánečku a utéct k ní, nedokázala se předvést ani v postoji ani pohybu, prostě všchno špatně. Nemohla za to, ona se tak připravovala a my jí to všechno zkazili. Přesto dostala známku Velmi nadějná, což nás sice potěšilo, ale jeli jsme s tím, že minimálně "pořadí mít může". No, udělali jsme si to sami, malá se předvedla jak situace dovolila, pak se šla proběhnout ven, uklidnit a zklidněná se vrátila. Jít do kruhu podruhé, bylo by všechno jinak. 

Takže naše naděje mohla splnit jen Týtka. Nechali jsme jí spát a autě, bylo na ní vidět, že noční "grilovačka" pro ní být neměla. Nechtěla ani ven z auta, jen spát a spát. Jenže jsme podcenili její přirozenou lenost a ta, živená velkou únavou, vykonala své. Týtka předvedla nejhorší výkon v "kariéře". Nechtěla stát, ale ležet, takže chviličku, dokud se páníkovi dařilo držet její pozornost dobrůtkou, stála jako kříženka osla a houpacího koně. Nic jí nedokázalo motivovat, nic neudrželo její pozornost, chtěla prostě jít pryč a spát. Když se měla předvést v pohybu, předvedl s ní David jen to, že by dovedl odtáhnout i mladého vzpurného býčka. Týtka sice popošla několik kroků, ale podobala se hrochu, který se chystá plácnout s sebou do bláta, jen hledá tu největší kaluž. Už nemohlo být nic horšího, než si vzpomenout na trik z mládí. A Týtka, jak je hloupoučká a nedovtipná, v tomhle nezklamala. Vzpomněla si nerozpakovala se trik použít na veřejnosti. Ten spočívá v tom, že pokud něco hodně, ale fakt hodně, nechce, převtěluje se do skládací židličky bez zarážek. Stojí jen podepřená, jinak se prostě složí k zemi. Tím nás obměkčí, abychom zachovali "dekórum" dáme volno nebo tak něco, Týtek se může složit a veškerý výcvik nebo jakákoliv jí nevyhovující činnost je ukončena.  

Takže páníkovi nezbylo než pokleknout, Týtu podpírat pod hrudím a břichem ( vypadalo to, jako by se chystal jí podojit ) a pokusit se jí skládání vymluvit. Ale očividně se mu nedařilo. Panu rozhodčímu se jich zželelo -  taky neměl Týtu jak posoudit - a se známkou velmi dobrá je rychle poslal z "kola ven". Týtek od nás dostala velikou pochvalu, že to přežila a neumřela nám tam, vlezla páníkovi na klín a my se se polospící Týtou a tvrdě chrnějící Beuškou dodívali do konce výstavy.

Cesta domů uběhla v klidu, holky byly úplně vyřízené a my byli trochu zklamaní z toho, že jsme to holkám tak pokazili.

Nasmáli jsme se zase ale nad výkonem Týtky a jinými zážitky z cesty, která se nám opravdu povedla a vyplatila :-), takže vlastně spokojenost :-)

Prostě jsme se zase někam podívali a jsme o něco moudřejší a zkušenější. A to se bude hodit. Jednou to všem ukážeme :-) 

 

 

Kontakt

David Kerpl

natureofunique@seznam.cz

Ke kapličce 126, Podolanka 250 73 (Praha-východ) Czech Republic
GPS
50°9'22.908"N, 14°35'47.991"E

David Kerpl
+420 725 524 421
+420 777 647 374

Vyhledávání

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode