Návštěva Montíka

04.12.2010 13:48

...dlouhou dobu jsme neviděli Montíka ( Baumont ) a tak jsme se cestou od rodičů "pozvali" na návštěvu.

Byli jsme zvědaví, jak Montík vypadá, když pánečka stále píše, že je Montík obrovský a nikdo jí nevěří, že je mlaďounký, že prý vypadá jako pětiletý pes.

...no... to, co jsme viděli, předčilo naše očekávání: ze dveří se na nás vyřítilo rozřehtané, rozveselené, strakaté monstrum s tak velikou tlamou, že být to cizí pes a potkat ho někde jen tak na ulici, asi bych se modlila, aby mě nespolkl jako malinu. Možná si nás aspoň trochu pamatoval, možná si rozvzpomněl na svolávání štěňátek, slovy "děti-děti-děti", které jsme na něj zkusmo zavolali, protože byl tak divoký, že měli oba páníci co dělat jeho radostné nálety krotit. ( Ale vzheledem k tomu, že páníci kvůli "bezpečí" návštěv vybudovali na chodbě "protipsí"  zátaras, byla to spíš jeho běžná reakce na lidi a s tím, že je "náš" to nemělo nic společného ).

Po delším přivítání se s Montíkem na chodbě jsme se konečně dostali do obýváku, mohli si v klidu popovídat, dát kafíčko a báječný dortík. Jen pánečka byla stále v pohotovosti, protože i když už byl Monty relativně v klidu, sem tam mu "prdlo v bedně", vletěl Davidovi na klín a chtěl "ještě pusinku a pomazlit". Také se mu velmi líbily naše dcerky, Kristinka se ho po chvíli přestala bát a i když mu stále říkala Gery ( protože jeho dobře zná a všem černobílým psům tak podle něj říká ), nechala se pomazlit a olízat a byla ochotna si s ním pohrát. Malou Karolinku jsme raději chránili. Přece jen jeho hlava je těžší a větší než mimino celé a nechtěli jsme, aby nám z ní udělal marmeládu, jak by jí očuchával v sedačce. Asi by byl jemný a nic by se nejspíš nestalo, tentokrát ale moje mateřské pudy naprosto převážily lásku ke psům a rozum velel - Káju z dosahu.

          Abychom se ale dostali zpátky k Montíkovi - žije si jako zámecký pán a to nejenom tím, jak je opečovávaný, ale také tím, jak to u nich doma vypadá.  Bylo také vidět, že je dobře vedený a vychovaný, protože i když byl od Davida hodně rozdováděný, po počátečním amoku už ho pánečka dokázala zvládat jen slovními povely, a pokud ho chytala za obojek, tak jen pro jisotu, když se chtěl opakovaně seznamovat s miminem.

Postavou je opravdu obr, na fotkách to není tak vidět, ale je mohutný v kostře a dobře osvalený, není zkrmený, jak by se mohlo zdát. Hlavu má krásnou, velikou, dobře vyplněnou a pěkný klabonos. Malá, tmavá prasečí očka a výraz - no, poťouchlý, buličí :-)

Máme z něj velkou radost, jsme spokojení, když je rodina Černých spokojena s Montíkem, přejeme jim hodně zdraví a radostných chvil a brzy se těšíme na shledanou - kdo ví, možná i na nějaké výstavě, jak říkala pánečka.

... pár fotek z návštěvy jsme dali do jeho fotogalerie - sekce "odchovy". vrh "B".

 

 

 

 

 

 

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode