Jaká je - povídání o ní

             V dobu, kdy se Týtka narodila, jsem se rozhlížela po parťačce pro moji první fenku Drumču a i do Týtky jsem se zamilovala hned na první pohled - stačila fotka na internetu. Prostě jsem nenapravitelná, opět bez výběru a přemýšlení jsem věděla, že musí být moje. Hned první víkend ( to bylo štěňátkům týden ) jsem se na ní jela podívat, pro jistotu se zálohou v kapse. Malou jsem si pochovala, a to en potvrdilo, že je Týtu naše ( moje a Druminky ). Už jako miminko milovala mazlení, úplně se uvolnila a užívala si hlazení. To bylo přesně to, co jsem od ní chtěla, hlavně musí být mazlivá. S chovatelkou jsme se dohodly a netrpělivě jsem čekala na den, kdy si Týtku přivezu. ( později, když jsme se poznali s Davidem, mi říkal, že měl na Týtku zálusk i on, jen byl pomalý. Takže jsme asi Týtky osud :-)) )

             Doma ( tehdy ještě v Brně ) čekalo Týtku bouřlivé přivítání od Drumči a od první chvíle ty dvě utvořily nerozlučnou dvojici. Nikdy mezi nimi nebyly problémy, i když časem Týtka Drumu přerostla jak tělesně, tak duševně a začala ona dirigovat, co a kde se bude vyvádět. Jako malinká se také chtěla kamarádit se dvěma kočkama, které s námi žily v bytě, a dlouho jí trvalo, než pochopila, že ony se nebudou ani tulit ani mazlit. Za dobu, co se jim snažila přiblížit a než jí došlo, že jí budou jen tolerovat a nic víc, si od nich odnesla hodně škrábanců. Malá hodná Týtka jim to nikdy nevrátila ani se nepokusila jim ublížit.Její dobromyslná a  povaha jí zůstala i po pubertě. Nevyhledává rvačky, není ani vůdčí typ, přátelí se se všemi psy, nehoní kočky a je celkem ovladatelná např. i mezi slepicemi. Jediní, kdo jí hodně zlobí, jsou zajíci, ty honí velice ráda, i když si nejsem jistá, že ví, co by s nimi dělala, kdyby nějakého chytla. Je to trumpetka, neumí zabít ani myš, přitrouble kouká, co jí běhá pod nohama a většinou ani lovecké šílení Drumy a Angelee ji nedostane "do varu". Myslím, že i když s An někdy na procházce honí srnky, vlastně běhá radostně s An, ne, že by něco honila. V bytě je Týta spíše lenoch, nejraději komunikuje tak, že leží, kouká a vrtí ocasem, jako  že je ráda, že na ní mluvíme a zajímáme se o ní, ale že ať se nezlobíme, že z křesla kvůli tomu nepoleze. ( ono také reálně hrozí, že by křeslo hned obsadila jiná z holek... takže je Týtka vlastně možná prudce inteligentní a maskuje to leností :-) ) I když si hrajeme s druhýma holkama, většinou si zachovává svůj klídeček. Jiná situace nastane, když se vrátíme domů a nebo se venku děje něco, co chce vidět, ale my jí nepustíme.

         Jako vítací pes je docela "nebezpečná". Je kombinace An, která je těžká, ale vítá nás vrtěním při zemi,nebo se o nás opírá packama, a Drumči, která sice poskakuje kolem nás, ale je lehounká. Týtka s rozběhem a jako na pérkách, skáče po nás. S razancí dělové koule nám přistane na zádech nebo na hlavě, nic nevadí, že je těžká, ona dokáže tak moc vysoko doskočit a roztlemenou hubou kolem dokola oslintává, kde se trefí. A takto vítá i některé z našich přátel, až si občas říkáme, že brzo našimi přáteli být přestanou... ale není úžasné, když se vám dostane od psa tolik lásky, i když trochu drsně projevené ? :-)))

           Venku, když se děje něco hodno její pozornosti, klidně vyskočí oknem. Nejednou to udělala. Opravdu, nemá pud sebezáchovy, vyskočila ze šestého patra, naštěstí z okna na balkon a pod oknem byl věšák s prádlem...tak skončila mezi ním. Když radostně běhá, co na tom, že je v cestě plot nebo strom, zkusí ho prorazit. Nevadí, že se nazadaří a sešíváme natrhlou hubu, příště se třeba podaří...co se nepodaří zdolat silou, podaří se ještě větší silou, to je její heslo.

         Nejspokojenější je Týtka s lidmi, jako každý bulík miluje návštěvy. Jak jsme už psali výše, více či méně bouřlivě je přivítá ( a klasicky - nejhorší je, že ty, co k ní mají rezervovaný přístup, vítá skoro nejbouřlivěji,  jako by  tím říkala "neblbni, neboj se, já tě miluji, koukej jak moc" ), pár nejmilejších jedinců obšťastní i počůráním ze štěstí, potom je spokojená, když si může na návštěvu sednout nebo lehnout, být v klidu, tulit se a nechat  mazlit. Pokud to nejde, alespoň se jí dotýkat. 

Jednou z ní bude ideální polohovací pes, jen jak bude čas složit s ní canisterapeutickou zkoušku.

Pro lidi znalé bulí povahy stačí říct, že je Týtka pravý bulík. 

Pro ostatní je jednoduše milá, přátelská a občas dost střelená holka, které k životu stačí se mazlit a mazlit a zase mazlit. Je to křehká psí dušička, nesnáší příkoří a je citlivá na trest, pokud nepochopí, za co vlastně byl. Má svůj svět, ve kterém si často v myšlenkách bloumá, málokdy nás ruší nějakou svou aktivitou, jako je štěkání a nebo neodbytnou touhou jít ven a vynadat kolemjdoucím. Je  trpělivá, připravena kdykoliv se přitulit, tišit vaše smutky a dát vám pocit úplné sounáležitosti člověka se psem.   

        

 

© 2008 - 2013 Nature of Unique

Vytvořeno službou Webnode